Ochrana tygra

Obsah knihy: Ochrana tygra

Tygří měňavec Cruz Khala lidem nevěří, a má pro to dobré důvody. Nevěří ani osudu – dokonce ani když mu přivede do cesty jedinou ženu, která dokáže vnést radost do jeho ztrápené duše. V sázce je však víc než jen láska, protože na slunný ostrov Maui vtrhnou nemilosrdní měňavci, kteří jsou odhodlaní ukrást drahokam s tajemnou mocí. Než se Cruz naděje, je tím jediným, co stojí mezi čistým zlem a vzácným safírem – a také jediným, kdo dokáže zachránit život své osudové družky.

Bezstarostná a volná jako pták? Kdepak, to už neplatí. Jody Monroeová, profesionální surfařka, je odhodlaná dostát tomu, k čemu se musela upsat – dokud jí neznámý střelec neobrátí svět vzhůru nohama. Smrtelnému nebezpečí o vlásek unikne díky záhadnému muži se znepokojivýma žlutozelenýma očima, který v ní probudí všechny skryté obavy – a touhy. Cruz je plný protikladů: je drsný a nevrlý, až bolestně uzavřený, ale zároveň něžný a vždy chrání ty, na kterých mu záleží. A taky je sexy. Zatraceně sexy. Brzy není v sázce jen Jodyin život, ale i její srdce.

Anotace na knize:
Tygří měňavec Cruz Khala je plný protikladů: je drsný a nevrlý, až bolestně uzavřený, ale zároveň něžný a vždy chrání ty, na kterých mu záleží. Lidem nevěří, a má pro to dobré důvody. Nevěří na osud, natož na osudové družky! Tedy do okamžiku, než se mu do cesty připlete Jody. Veselá, chaotická surfařka, která mu převrátí život, názory a hlavně pořádek ve stromovém domě vzhůru nohama. Cruz se brání z posledních sil... Marně!
„Sama píšu romantické knížky, ale nevinné scéně v autě v knize Ochrana tygra tleskám! Takhle rozvášnit čtenářky, aniž si hrdinové cokoliv svléknou?! Víc neprozradím – to si prostě musíte přečíst!“ – Nika Peas
„Tak tohle byla jízda! Dokonalý koktejl napětí, lásky a exotického prostředí. Ty popisy jsou tak barvité, až se chvilkami přistihnete, že mezi prsty na nohou cítíte písek a ve vzduchu slanou vodu.“ – Anna H.
„Miluju ten přerod osudem utrápeného a zlomeného muže, který znovu opatrně objevuje kouzlo lásky a důvěry...“ – Ivana Nowak

Kapitola první
Cruz zklidnil dech a přimhouřenýma očima si prohlížel krajinu osvětlenou měsícem. Krčil se a hledal svůj cíl. Mořský vánek mu čechral vlasy. Hlaveň pušky byla chladná, stejně jako vítr na zpocených zádech. Palmy, pod kterými se ukrýval, šeptaly naléhavé varování, zatímco se soustředil na vybraný úkol. Jeho cíl byl někde tam – osoba uprostřed davu shromážděného u golfového klubu, téměř půl kilometru daleko.
Něco se mu na tom celém nezdálo, ale nakonec ten pocit potlačil. Ostatně, kdy Cruzovi zásah do živého terče připadal správný?
Snad po tisící se mu v mysli ozval hlas informátora. Severozápadní roh terasy. Hledej hosta v černém, s brýlemi s černými obroučkami. Od číšníka dostane koktejlovou sklenici s růžovým deštníkem a olivou na zeleném párátku. Tenhle host je tvůj cíl.
Klid, přikázal si.
Krucinál. Musel vyjít ze cviku, protože ho přepadaly pochybnosti. Není to tak dávno, co byl v aktivní službě – a navíc nejlepším odstřelovačem v elitní jednotce speciálních sil. Nikdy neváhal, když šlo o to splnit úkol. Neměl to rád, ale ve válce dělal, co musel. Tohle však bylo jiné. Tohle bylo…
I tohle je válka, trval na svém vnitřní tygr. Konečně se pomstíme netvorovi, který vyvraždil naši rodinu.
Cruz dlouze zamrkal a polkl knedlík, který se mu zformoval v krku. Dej se dohromady, vojáku.
Technicky vzato už nebyl vojákem, jen civilistou – stejně jako lidi, co se bavili v exkluzivním klubu letoviska Kapa’akea. Ale civilistou byl jen na papíře. Vždycky v sobě bude mít vojáka, stejně jako v sobě měl tygra. Narodil se, aby bojoval. Aby chránil. Chtěl bojovat za správné věci ve světě plném problémů a nespravedlnosti. A pomsta byla stejně spravedlivým důvodem jako každý jiný, zvlášť když vzal v potaz, jak krutým způsobem byla jeho rodina vyhlazena. Rodiče. Mladší sestra. Bratr. Všichni chladnokrevně zavražděni…
Na boční terase, stranou od davu, se něco pohnulo. Znovu zaostřil skrz puškohled. Z francouzských dveří vytančila žena ve flitrových šatech a chichotala se. Následoval ji muž, který nespouštěl oči z ženina pozadí.
Cruz otráveně protočil oči. Tohle jeho cíl rozhodně nebyl.
O chvíli později vyšli na terasu dva byznysmeni a zamilovaná dvojice se vytratila do stínů zahrady. Muži nedošli až k severozápadnímu rohu terasy, ale zastavili se dost blízko na to, aby se Cruzovi napjala ramena. Když se objevil číšník, Cruz zatajil dech a upravil zaměřovač, aby lépe viděl na nápoje na tácu. Podle vzhledu to byl čistý bourbon. Žádné miniaturní deštníčky. Žádná párátka ani olivy.
Vydechl. Tohle nebyl jeho cíl. Přesto muže sledoval. Něco na jejich oblecích šitých na míru a důležitých postojích v něm vzbudilo podezření. Na druhou stranu – lidi v něm vždycky vzbuzovali podezření.
Měsíc zakryly mraky. Když se ve dveřích pohnul stín, rozproudila se mu krev v žilách. Zaškubalo mu v nose a každý nerv v těle se varovně rozechvěl.
Vnitřní tygr zavrčel a mrskal ocasem ze strany na stranu. Varování před čím?
Ještě nikdy v životě neměl tak silnou předtuchu. Ani v den, kdy mu vyvraždili rodinu, ani když před třemi lety uvízl jeho konvoj v léčce. Ani když se seznámil se Silasem, Kaiem, Boonem a Hunterem, měňavci, kteří se měli stát jeho bratry ve zbrani. Osud ho před každou z těch událostí varoval, i když pouze neurčitým, frustrujícím způsobem – a jen pár vteřin předtím, než se to stalo.
Tahle předtucha ho však málem srazila na kolena. Byla ostřejší, silnější a intenzivnější než cokoli, co kdy zažil. Mělo se stát něco zásadního. Něco, co mu navždy změní život.
Cruz se přinutil klidně dýchat. Takový pocit se přece dá očekávat v den, kdy má konečně možnost pomstít vyvražděnou rodinu, no ne?
Závěsy u dveří na terasu se pohnuly a oba muži se otočili, aby zjistili, kdo přichází. Cruz přitiskl prst na spoušť a zůstal bez hnutí.
„No tak, pojď už,“ zašeptal, když osoba ve dveřích zaváhala. Rty se dotkl hlavně a ústa mu naplnila štiplavá pachuť kovu.
Soustřeď se, sakra. Soustřeď se.
Pootočil zaměřovač na postavu ve dveřích. Byl to jeho cíl?
Závěsy se zatřepotaly a Cruzovi se zrychlil tep. Do zorného pole mu vstoupila mladá žena. Působila hrdě. Půvabně. Ale taky… smutně. Jaksi rozpolceně.
Mysl mu pracovala mučivě pomalu a žádná z myšlenek, které se mu honily hlavou, nedávala smysl. Proč je smutná? S jakým problémem si neví rady? A proč mu to připadalo tak bolestně důležité?
Brýle s tlustými obroučkami, které měla posazené ve světlých vlasech, neseděly k její mladistvé postavě, a zamračený výraz se nehodil k vesele pihovaté tváři.
Další muž se protlačil ven a prošel kolem ní tak blízko, až se jí dlouhé černé šaty zavlnily. Cruz k němu nasměroval puškohled – urostlý chlap s dozadu sčesanými vlasy, které však nedokázaly zakrýt holá místa na hlavě. A luxusní oblek právě tak nezamaskoval tučné břicho visící přes opasek. Oba byznysmeni zmizeli uvnitř. Hromotluk si zapálil cigaretu a dal se s ženou do řeči. Teda spíš mluvil na ni, zatímco ona si viditelně povzdechla. Když k ní přistoupil blíž – příliš blízko – a vyfoukl oblak cigaretového kouře, žena sebou trhla a ustoupila.
„Slizoun,“ zamumlal Cruz.
Slizoun, souhlasil tygr. Tenhle typ chlapa by bylo tak snadné zabít. Arogantní, manipulativní a přehnaně sebevědomý. To všechno Cruz vyčetl z mužových hadích očí.
Cruz soustředěním stiskl rty. Mohl by být jeho cílem on?
Instinkt mu však odváděl pozornost k ženě a znemožňoval soustředit se na muže, jehož společnost jí byla očividně nepříjemná. Když se slizoun přisunul blíž, přejela si dlaněmi po zkřížených pažích.
Cruz byl jako zhypnotizovaný.
Sotva věnoval pozornost tomu, když se k nim připojil někdo další. Pak se mu v zorném poli mihl bílý rukáv – číšník, který mladé ženě nabízel pití.
Cruzovi se zastavilo srdce.
Host v černém a s brýlemi s černými obroučkami. Od číšníka dostane koktejlovou sklenici s růžovým deštníkem a olivou na zeleném párátku. Tenhle host je tvůj cíl.
Cruz přelétl očima k nápoji. Růžový deštník. Zelené párátko. Černé šaty.
Do prdele!
Tahle žena byla zodpovědná za smrt lidí, které miloval?
Měsíc vykoukl zpoza mraků a Cruzovi hlavou hřměly zmatené příkazy.
Zastřel ji!
Ušetři ji!
Stiskni spoušť!
Nestřílej! Nestřílej!
Zatnul čelist. Možná se něco pokazilo. Možná se jeho informátor dopustil strašlivé chyby. McGraugh byl ale vždycky spolehlivý, tak jak je to krucinál možné?!
Kdyby ten koktejl držel slizoun, Cruz by do něj bez rozmýšlení vypálil kulku a vypařil se do noci. Ale ta žena…
Klouby prstů se mu sevřely a odmítly stisknout spoušť.
Sakra. Mohla by být vrah. Lidi byli záludní a nevypočitatelní. A i kdyby nebyla vrah, proč by mu na tom mělo záležet? Za většinu problémů světa byli zodpovědní lidi.
Pak si uvědomil, o čem přemýšlí, a zarazil se. Bože, byl totálně vyčerpaný. Opravdu byl ochoten zabít ženu, která by mohla být nevinná?
Ne. Ne, nebyl.
Zkoumal ji od hlavy až k patě. Nepůsobila jako vrah. Cruz si byl jistý – potkal jich už tolik, že to dokázal rozpoznat. Muže i ženy bez rozdílu. A tahle žena k nim nepatřila. Zavětřil ve vzduchu… ani nebyla cítit jako vrah. Naopak voněla příjemně.
Tygr zamručel a soustředil se na vůni pihaté ženy, jen na tu jednu mezi všemi, které naplňovaly sladký noční vzduch. Voní jako mořský vánek. Jako divoké růže, které rostou na okraji pláže.
Cruz se zamračil. Obvykle dokázal zklidnit zrychlený tep pouhou silou vůle. Ale při pohledu na ni mu teď srdce prudce bušilo. Co to s ním sakra je?
Osud, zavrčel hlas v zákoutí mysli.
Navzdory sobě samému se zachvěl. Co s osudem?
Ale nic dalšího se neozvalo. Jedno tajemné zašeptání z nějakého temného koutu vesmíru a nic víc.
„Osud.“ Tiše zaklel.
Někteří měňavci věřili na laskavou formu osudu, o které přísahali, že přináší jen dobro, naději a lásku. Cruz však znal pravdu – osud představoval vrtkavou a manipulativní sílu, která člověku spíš zkazí život, než aby mu ukázala cestu k blaženosti. Osud si obyčejných smrtelníků všímal jen zřídka, ale když už se tak stalo, bylo nejlepší držet se stranou. Třeba na místě, jako byl domek, který si postavil hluboko v lesích na Koa Pointu, kde ho nikdo nemohl otravovat. Dokonce ani Osud, který mu naplnil život tolika výčitkami. Tolikrát se mu něco postavilo do cesty, když se chystal zajet domů na návštěvu. Tolikrát si říkal, že by měl zavolat, aby je pozdravil, ale neudělal to, protože se objevila naléhavější záležitost. Zásadní věci, jako nebezpečné mise jednotky speciálních sil, ale i malé věci jako zrušený let nebo špatný telefonní signál…
Nepřidávej k tomu další výčitky, zavrčel tygr.
Stáhl prst ze spouště a pozorně ženu sledoval. Úsečně mávla rukou a něco řekla. Slizoun jí v reakci na to pohrozil zdviženým prstem. Pak se k němu otočila zády, ramena viditelně napjatá. Přiměla tím slizouna, aby zalezl zpátky dovnitř a nechal ji o samotě.
Cruz přiblížil prst ke spoušti. Tohle byla jeho šance. Puška s tlumičem nebude příliš hlučná a nikdo si nevšimne, že se její tělo sveze k zemi. To by mu dalo víc času na zahlazení stop. Mohl by tuhle misi dokončit, vrátit se domů a vědomí, že konečně pomstil rodinu, by mu možná přineslo i trochu klidu.
Ona není vrah, zavrčel tygr. Nestřílej na ni. Nestřílej!
Tak moment. Tygr byl obvykle ten, kdo zoufale prahl po pomstě.
Vrazi se nedívají na hvězdy, jako by hledali odpovědi, prohlásila šelma.
Cruz sledoval, jak žena pozvedla sklenku a zašeptala přípitek ke hvězdám.
Ne přípitek. Slib, ozval se tygr. A zabijáci nepřešlapují z nohy na nohu, jako by si přáli být někde jinde. Soustředí se, i když zrovna nepracují na žádném úkolu.
S tím musel Cruz souhlasit. Kdyby se člověk dokázal teleportovat, vsadil by se, že ta žena by z honosného klubu vmžiku zmizela. I z těch hedvábných šatů. Působila spíš jako typ, který nosí ustřižené džíny a žabky.
Tygr se zazubil. Líbí se mi.
Ne, Cruzovi se rozhodně nelíbila. Nenáviděl všechny lidi. Zvlášť ty, kteří by mohli být jeho úhlavními nepřáteli.
Není to náš úhlavní nepřítel. Je to naše osudová…
Tu myšlenku se donutil přerušit ve stejném okamžiku, když něco upoutalo jeho pozornost. Trhl hlavou východním směrem. Nezachytil pohyb, byl to spíš jen pocit něčí přítomnosti. Po chvíli pátrání bystré oči spatřily muže – v jednu chvíli viděl stojící postavu a v další ji skrylo husté listí. Pak byl ten člověk zase vidět a – zatraceně – právě k sobě přišrouboval dvě protáhlé kovové části a namířil na terasu. Byla to M110 – odstřelovačská puška podobná té, kterou měl v rukou Cruz.
Naplnilo ho rozhořčení. Ta žena na terase byla jeho cílem! Nikdo jiný neměl nárok pocítit uspokojení z eliminace vraha. Vmžiku otočil pušku zpátky k ženě na terase a zamířil.
Ona není vrah, trval na svém tichý hlásek.
Žena se dívala na hvězdy a elektrické výboje, které procházely Cruzovým tělem, nepolevovaly. Vycenil zuby. Opravdu hodlá tuhle šanci propásnout?
Žena se otočila, očividně se chystala vrátit dovnitř. Jestli chce vystřelit, tak teď, nebo nikdy.
Teď! ozvala se temná stránka Cruzovy duše.
Nikdy! zavrčel tygr.
Podíval se doprava, druhý muž se snažil spěšně zamířit.
Ne! zařval tygr. Ne!
Ozvalo se puknutí a následoval výbuch smíchu z davu na hlavní verandě.
Ne! vykřikl tygr. Ne!
Cruzovi prudce bušilo srdce, když si prohlížel scénu. Byl to snad výstřel ze zbraně s tlumičem?
Ne – byla to láhev šampaňského, kterou někdo na hlavní verandě otevřel. Šumivý nápoj se vyvalil ven. Cruz zalétl pohledem k boční terase, kde se třepotal závěs. Žena byla pryč.
Je uvnitř! V bezpečí! zajásal tygr.
Otočil se zpátky k nájemnému vrahovi, kterého zvuk otvírání láhve rovněž rozptýlil.
Osud se na ni usmál, zamručel tygr.
Cruz si tím nebyl tak jistý, protože druhý muž stále mžoural skrz zaměřovač, odhodlán počkat na další šanci. Cruz zavětřil, ale jeho pach nezachytil, byl proti větru.
Nemůžeme ho nechat, aby ji zabil! naléhal tygr.
Cruz nedokázal pochopit, proč mu připadá tak důležité, aby se postaral o bezpečí absolutně cizí ženy… nebo vraha?! Ale bylo to tak – a během dvou úderů srdce se z nejasného pocitu stala palčivá potřeba.
Musíme ji ochránit. Musíme ji odtud dostat pryč! křičel tygr.
Cruz zaklel. Během několika vteřin rozebral pušku a přemýšlel, co má ta žena společného s druhým střelcem. Pak zbraň strčil do brašny a vyrazil pryč. Nenápadně a s kočičí obratností uháněl lesem. Během několika minut pušku ukryl, vytáhl si z vlasů list, který v nich uvízl, a vystoupal po schodech ke klubu. Cestou si urovnal sako. Nesnášel obleky – a davy lidí –, ale dneska večer si vzal svůj nejlepší smoking, aby mohl v případě potřeby zapadnout. Dobrý voják má vždycky plán B.
Chtěl tu ženu najít, dostat ji na nějaké bezpečné místo a pak zjistit pravdu. Byl přesvědčený, že jí vyčte z očí, jestli je vrah, nebo ne. A podle toho se rozhodne, koho zabije – jestli tu ženu, nebo ozbrojeného muže v lese. Cítil, jak pohled nájemného vraha přejíždí všechny osoby na večírku jako oči dravce.
Ta žena je moje, říkal si a snažil se potlačit vztek z přítomnosti muže s puškou.
Ta žena je moje, zavrněl tygr úplně jiným tónem.