Fahrenheitova dvojčata

Obsah knihy: Fahrenheitova dvojčata

Michela Fabera porůznu přirovnávali k Ianu McEwanovi, Paulu Austerovi či Roaldu Dahlovi, ale sbírka povídek Fahrenheitova dvojčata bohatě dokazuje, že pro Fabera jsou všechny škatulky příliš těsné. V sedmnácti povídkách mění žánry skoro tak často jako místo: od Skotské vysočiny až po vlhkou Jakartu, od kousavé sociální satiry až po science fiction, od pocty Poeovi až po pastiš na Irvina Welshe. Vezměte si například první větu povídky Jak málo stačí, v níž se mladá matka strachuje, že ji tíha mateřství připraví o příčetnost i o život: „Když jednou ve středu ráno nedávala Christine na chvilku pozor, upustila dítě na podlahu a ono se jí polámalo.“ Další povídky zase pojednávají o pacientovi, který se po pěti letech překvapivě probudí z kómatu, celá země se tajemně noří do tmy, bezdomovci končí ve zlověstném útulku a spekuluje se nad osudem myši vyhozené z okna činžáku. Vítejte ve Faberově znepokojujícím světě, v němž se záhadné, rozpustilé a makabrózní prvky mísí v bizarní, a přece půvabné harmonii. Tak jako Auster i Faber rád zasazuje své postavy nejen na okraj společnosti, ale i na pomezí duševního zdraví a dokonce samotné reality. Odtud jim autor určí nejistý směr a vyšle je na pochod. Někteří uspějí, jiní ne, ale všichni čtenáře zaujmou.
 
O autorovi:
 
Michel Faber (1960) se narodil v Holandsku, v sedmi letech se s rodiči přestěhoval do Austrálie a nyní šťastně žije na Skotské vysočině, se svou druhou manželkou a s literaturou, která je jeho další životní láskou. Po studiích na Melbournské univerzitě pracoval jako ošetřovatel, balič, uklízeč a pokusný králík pro lékařský výzkum. Dlouhá léta si psal romány a povídky jen do šuplíku a pro svět ho objevila až jeho žena Eva Yourenová, která koupila dopis, známku a poslala jeho povídku Někdy prostě prší do soutěže Iana St Jamese. Tu soutěž Faber hned na první pokus vyhrál a téhož roku triumfoval povídkou Ryby v Macallanově ceně.
 
Nadějného autora si povšimlo edinburské nakladatelství Canongate a roku 1999 mu vydalo sbírku povídek Some Rain Must Fall (Někdy prostě prší), za niž obdržel Cenu ondřejského kříže za nejlepší prvotinu. O rok později ji následoval znepokojivý román Pod kůží, který se octl v nominacích na Whitbreadovu cenu a byl přeložen do bezmála dvaceti jazyků včetně češtiny. Po dvou novelkách The Hundred and Ninety-Nine Steps (Sto devadesát devět schodů) a The Courage Consort (Kapela Courageových) mu Canongate roku 2002 vydal monumentální dílo, osmisetstránkový opus z viktoriánské Anglie The Crimson Petal and the White (Kvítek karmínový a bílý) pojednávající o osudech chytré londýnské prostitutky, s níž se zaplete syn dědice voňavkářského impéria. Krom Fahreinheitových dvojčat (2005) mu vyšla ještě jedna povídková sbírka The Apple (Jablko), v níž se vrátil k některým postavám svého mistrovského viktoriánského kusu. Zatím posledním románem je The Gospel of Fire (Evangelium ohně), pozoruhodné zpracování prométheovského mýtu a zamyšlení nad mocí médií a náboženství v moderním světě.