Proč jsem nechodil na Alexandrovce

Obsah knihy: Proč jsem nechodil na Alexandrovce

Osmiletý František Nepil se zamiloval do své učitelky češtiny. Aby jí svou náklonnost vyjádřil, psal celým srdcem slohová cvičení. Jeho tajná láska však náklonnost neopětovala a vyjádřila zájem pouhou jedničkou z češtiny. František naštěstí na psaní nezanevřel. Psal dál a své práce publikoval již od studentských let. Náš soubor seznamuje čtenáře s dosud knižně nezveřejněnými fejetony a sloupky, které František Nepil psal pro různé časopisy, noviny, pro rozhlas, a to v letech 1946 až 1993. K fejetonům měl blízko od svých literárních začátků… Osvěžující literární skvosty výtečného spisovatele, které nám vyprávějí i o době, v níž vznikaly, a přibližují osobnosti, na které jsme třeba již i pozapomněli, ilustracemi doprovází Miroslav Barták. František Nepil (1929-1995) Spisovatel a scenárista, bytostný vypravěč v psaném i mluveném projevu. Narodil se v Hýskově u Berouna v rodině zedníka. Jako dítě vyrůstal ve Sv. Janu pod Skalou a na samotě Výbrnice u Nižbora. Vystudoval obchodní akademii v Praze, kde roku 1948 úspěšně odmaturoval. Po maturitě pracoval jako propagační referent a textař. V roce 1969 nastoupil do redakce vysílání pro děti a mládež Československého rozhlasu. Od roku 1972 se pak plně věnoval spisovatelskému povolání. František Nepil psal pro dospělé i pro děti a mládež. Jeho doménou jsou fejetony, povídky a sloupky, které uspořádal do několika knižních souborů, z nichž většina vyšla v mnoha vydáních. Je však také autorem několika divadelních her a libretistou opery. Pro děti napsal čtrnáct pohádkových knih. Spolupracoval s Divadlem Spejbla a Hurvínka, pro nějž vytvořil několik set scének a dvě divadelní hry. Svá díla nezaměnitelným způsobem interpretoval v rozhlase. K nejoblíbenějším relacím patřil pořad Dobré jitro, který několik let dokonce celý moderoval. Jeho pozdrav "Dobré a ještě lepší jitro" znají posluchači do dneška. "Přiznám se, že můj optimismus je zčásti opravdu záměrný. Asi jsem optimista, když vidím něco hezkého právě v tom, co druhým jde na nervy. Jsem navíc přesvědčen, že jak literatura, noviny, rozhas, tak i televize jsou přeplněné tísnivými problémy. Nemluvím jen o válce, ale vůbec o tom všem, co člověka skličuje, co je pro něj trpké. Proto si myslím, že by někdo měl psát také o hezčích stránkách života, nebo chceme-li světa, aby se úplně neztratil v tom černém. A tak to dělám já." František Nepil