Útočník

Obsah knihy: Útočník

"Clifford vám děkuje, madam."
Žádná z oslovených žen neocenila slušné vychování toho muže. I kdyby mu viděly do očí, které skrýval za skly laciných tmavých brýlí, aby zjistily, zda jsou to vážné oči šílence, či zda si dělá krutou legraci, měly jiné starosti. Ležely na zemi v kaluži vlastní krve, svíjely se a naříkaly bolestí nebo už byly v bezvědomí a nevnímaly nic, ani poděkování onoho způsobného mladého muže. Ještě chvíli předtím je totiž hlava nehlava tloukl holí, pěstmi, kopal do nich, ukájel si na nich kdovíjaký komplex. Čekal na ně jak dravec v potemnělých zákoutích, v úzkých uličkách, kam tak často nedopadá zrak velkého města kolem. Vybil si na nich svou bezdůvodnou agresi, pak se zklidnil, poděkoval a šel. Nechal je ležet na místě a jejich osud je nezajímal. Způsobný Clifford...
Většina z nich přežila. Pohmožděné, někdy i s trvalými následky, psychicky zničené často víc než fyzicky. Pak to však Clifford poprvé přehnal. Jeho poslední oběť už nebylo nutné dopravovat do nemocnice. Její tělo odvezli rovnou do márnice.
Byla mladá, ani ne dvacet, a měla při vší smůle jedno štěstí. Měla kamaráda policistu.
Byl to sice jen obyčejný mladý pochůzkář. Věděl, že pátrání po pachateli brutálních útoků proti ženám je v kompetenci detektivů z 87. revíru. Věděl ale také, že jejich vyšetřování se vleče, neuvízlo-li přímo na mrtvém bodě. Proto se rozhodl vzít věc do vlastních rukou. Při své nezkušenosti netušil, že tím dává v sázku svůj život.