Ústavní soud ČR: strážce ústavy nad politikou, nebo v politice?

Obsah knihy: Ústavní soud ČR: strážce ústavy nad politikou, nebo v politice?

Už Alexis de Tocqueville na příkladu USA pozoroval, že v demokratickém státu, který svůj politický a ústavní systém buduje na principech moderního konstitucionalismu, existuje jen málo politických otázek, které by se dříve či později nestaly otázkami soudními. O 180 let později je „judicializace“ politických otázek a politiky jevem, se kterým se lze setkat v celém západním světě včetně ČR a který někdy v nepřehlédnutelném rozsahu ovlivňuje fungování politiky. Tato judicializace politických otázek, resp. judicializace politiky, jež vyplývá mj. z rozšíření moderního konstitucionálního modelu, hlubokých proměn společenských vzorců chování i vzestupu neoliberální politické filozofie v posledních desetiletích, je zvláště nápadná u soudů, které provádějí ústavní přezkum, v jehož rámci dochází zejména k přezkumu ústavnosti zákonů chápaných v moderním konstitucionalismu jako projevy obecné vůle a reagujících na obecné politické a společenské problémy. Soudy provádějící ústavní přezkum tak jsou s politickými otázkami – a to nezřídka s těmi, které jsou ze své podstaty kontroverzní – konfrontovány v podstatě z definice. O to více se debatuje o tom, co tyto soudy pro politické a ústavní systémy vlastně znamenají a jaká má být jejich přesná role.

Smyslem předkládané kolektivní monografie je poskytnout průřezový pohled na to, jak k rozhodování o politických otázkách přistupuje Ústavní soud ČR, jemuž je v souladu s domácí i evropskou tradicí svěřeno provádění centralizovaného ústavního přezkumu, a jaké faktory přístup Ústavního soudu ČR k uvedeným otázkám ovlivňují. Monografie tak činí ve třech částech. První se zaměřuje na strukturální otázky spojené s judicializací politických otázek v kontextu ústavního přezkumu, jmenovitě na pojetí Ústavního soudu jako politického aktéra, míru a techniky institucionální zdrženlivosti Ústavního soudu, jakož i na vliv osobních postojů ústavních soudců na přijímaná rozhodnutí. Ve druhé části je ukázáno, jakou politickou roli může, ale také nemusí Ústavní soud hrát v konkrétních případech, které mají politickou relevanci a jakými je udělování státního občanství nebo vyrovnání se s předchozími politickými režimy. S ohledem na to, že míra judicializace politických otázek je ale nepochybně závislá i na širší politické kultuře a tradicích té které země, je pak ve třetí části zkoumáno, jak se k přezkumu vysoce citlivých politických otázek přistupovalo v meziválečném Československu.