Úvodná stránka › Knihy › Beletria pre dospelých › Svetová súčasná › Jít krást koně

Jít krást koně

Vydavateľ:	Knižní klub (EUROMEDIA GROUP, a.s.)
Jazyk:	český
Formát:	Kniha
Vydanie:	2007/11
Poradie vydania:	1.
Nie je na sklade. Informácie o dostupnosti Posledná zmena: 01.06.2024 02:52

Lepšia cena

Priemer: 3.0

Hodnotené (1x)
Komentáre (0)
Recenzie (0)
Informuj priateľa

Obsah knihy: Jít krást koně

Sedmašedesátiletý muž žije poklidným životem sám jen se svým věrným psem v odlehlé části Norska. Jednoho dne se Trond setkává se svým nejbližším sousedem, rovněž postarším mužem, v němž poznává známého z mládí. Setkání v něm oživí vzpomínky na osudové léto roku 1948, jehož události ovlivnily jeho život navždy.
Tehdy patnáctiletý Trond trávil prázdniny se svým otcem v chatě v lese nedaleko švédských hranic. Poslední dobrodružství, které tam prožil se svým kamarádem Jonem, bylo, když šli "krást koně". Poté se dozvěděl o tragédii v Jonově rodině a s přítelem se už nikdy nesetkal, přestože osudy jejich rodin se už napořád budou protínat. Trond během následujících událostí zjistí, jak křehký je život, že nemusí být vše takové, jak se na první pohled zdá, že dospělí mívají svá tajemství a že i ti nejbližší tě mohou zradit…
Jímavý příběh o měnícím se pohledu na život a na svět, o snaze žít jednoduše a klidně. Nadanému norskému spisovateli se podařilo, a to bez náznaku sentimentu, vyjádřit nezachytitelné - hloubku a podivnost lidských emocí.

Detaily o knihe

Názov: Jít krást koně

Objednávací kód -

Zobraziť podrobnú špecifikáciu

Hodnotenie čitateľov

Knihu ešte nikto nekomentoval, budete prvý.

Pridajte svoj komentár

Kontrolná otázka: Koľko je sedem mínus šesť?
Nadpis
Vaše hodnotenie
Human check: Leave this field empty
Komentár
Vaše meno
E-mail (nebude zverejnený)
V odpovedi prosím používajte iba číslice.
	Prečítal som si a porozumel som zásadám spracovania a ochrany osobných údajov

Ukážky z knihy

Mám psa. Jmenuje se Lyra. Těžko říct, jaké je rasy. Není to nijak důležité. Už jsme byli dnes spolu venku a kráčeli jsme jako obvykle po pěšině podél jezera pokrytého milimetrovým ledem až k podzimně žlutému, mrtvému rákosí podél břehu, tiše padal sníh, proti tmavému nebi byl hustý a Lyra se z toho samou radostí rozkýchala. Teď leží těsně u kamen a spí. Už nesněží. Až nastane den, všechno roztaje. Vidím to na teploměru. Červený sloupec stoupá vzhůru společně se sluncem.
Celý život jsem toužil žít sám na nějakém podobném místě. I v dobách, kdy jsem se měl dobře, a to bylo poměrně často. Pokud to můžu říct. Že to bylo poměrně často. Měl jsem v životě štěstí. Ale i ve šťastných chvílích, třeba v objetí s někým, kdo mi šeptal do ucha slovíčka, která jsem rád slyšel, jsem náhle zatoužil po místu, kde je úplné ticho. Přešly i celé roky, kdy jsem na to nepomyslel, ale to neznamená, že jsem po tom netoužil. Teď jsem tady, a je to tu téměř přesně takové, jak jsem si představoval.