Ľavá ruka Boha (Ľavá ruka Boha 1)

Aj kvôli nemu som ju vzal do ruky. Aj kvôli veľmi priaznivým ohlasom, aj preto, že to má byť jedna z naj kníh tohto roka. Bol som zvedavý. Príbeh o živote, jeho zmysle a viere, láske i priateľstve v drsnom svete. Príbeh o Caleovi, ktorému predpovedali, že jedného dňa zničí svet...a on to možno aj urobí. On je totiž ľavá ruka Boha... Anjel smrti.

Cale má 14 alebo 15 rokov, sám nevie, lebo už ako malého ho priviedli do útulku spasiteľov, kde ho vychovávajú mnísi. Tak ako ďalšie tisíce chlapcov. Žiadne dievčatá, žiadne ženy. Krutovláda mníchov, zverstvá a nemilosrdnosť majú jediný cieľ – slúžiť Obesenému spasiteľovi. Útulok je taký obrovský, že v spleti jeho chodieb sa nikto dokonalo nevyzná. Cítiť v nich pach stáročí, krv a a pekelnej síry. Cale sa však náhodou dostane do časti útulku, kde sú dievčatá...nádherné, príťažlivé, vzrušujúce...v jednej chvíli sa však stane svedkom šokujúceho zločinu. Je prinútený spáchať trestný čin a preto musí z útulku utiecť...

Skvelý príbeh, originálny námet a majstrovské rozprávačstvo. Tak sa dá zhrnúť Ľavá ruka Boha od Paula Hoffmana. Hneď na začiatku vás vtiahne do deja, má to spád, dynamiku, skvelé opisy. Chlapci majú drsný život –? jedia odporné jedlá, tvrdo cvičia, často ich bijú až do krvi, ponižujú, odopierajú všetky radosti. Mnísi, ktorých nazývajú Spasitelia, ich pripravujú na boj proti kacírskym odporcom. Chcú totiž odčiniť odpornú vraždu jediného Božieho posla...

Hoffman nepoužil nadprirodzené prvky, ani nejaké neľudské bytosti. Namiesto toho vytvoril svet s vlastnou históriou a tradíciami, do ktorého umiestnil klasický dobrodružný príbeh. Slabším náturám môže prísť zle pri scénach, keď sa porušenie pravidiel trestalo mučením: 30 zaúch klincami obitou rukavicou a potom nechajú vinníka krvácať. Vzopretie sa rozkazu znamenalo smrť. Ukázať emócie, hnev znamenalo odchod na Ginkyho pole a meter hlbokú jamu... Hoffman príbeh dokonale prepracoval a premyslel do najmenších detailov. Postavy, aj prostredie vykresľuje veľmi vierohodne a pútavo, takže od knižky sa väčšinou naozaj len ťažko odtrhnúť.

Autor sa vyhol typickým klišé pre fantasy príbehy a čitateľa nepovažuje za hlupáka. Nedáva mu všetko na podnose, necháva priestor pre jeho vlastnú predstavivosť a hlavne, Hoffman starostlivo necháva niektoré nezodpovedané otázky, ktoré majú byť vyriešené v ďalších častiach tejto trilógie. Toto je snáď jediný veľký nedostatok – ďalšia časť má vyjsť údajne až budúci rok :-(. Niekde som čítal, že kniha vás musí objať tak silno, že ju ani nechcete pustiť. Táto my chytila, dojala, vtiahla do seba, zaujala. Áno, aj na tejto knihe je čosi tajomné, nádherné, neuveriteľné...

_Mib



Kniha, ktorú ťažko zaškatuľkovať...

Kniha, ktorú ťažko zaškatuľkovať... V prvom diely trilógie sa mladučký hrdina príbehu 14-ročný Thomas Cale ocitne v zlom čase na zlom mieste, čo má za následok iba urýchlenie nevyhnutného, a síce útek z Útulku spasiteľov. V meste Memphis začne so svojimi priateľmi nový život, svoju minulosť v podobe Spasiteľov má však stále v pätách.

" Ľavá ruka Boha" by sa dala najlepšie charakterizovať ako kniha kontrastov. Nie len štýl rozprávania sa mení bez upozornenia, hrdinovia striedavo konajú a potom zase nekonajú primerane svojmu veku a postaveniu, ale aj známe obrazy lásky, zrady a pomsty kontrastujú s témami dogmatizmu, konfliktu náboženstva a vojny. Hoffmanovi sa tak podarilo vytvoriť napätie, ktoré Vám nedovolí knihu pustiť z ruky od prvej až po poslednú stranu.

Mohlo by sa zdať, že príbeh je trocha nešťastne zasadený do miesta a času, čo dá zabrať Vašej fantázii a predstavivosti v prvej polovici knihy. Aj tento fakt však len stupňuje vnútorné napätie, čím "Ľavá ruka Boha" spĺňa všetky predpoklady stať sa svetovým bestsellerom. Navyše jej autor svojim spisovateľským umením doprial širokej škále čitateľov, pretože napísal knihu, ktorú ťažko zaškatuľkovať v jednom žánri.

_{Lucia Bacigálová}



Slušná porce zábavy....

Svět, do něhož nás Hoffman zavádí, v mnohém odráží ducha knihy. Postapokalyptická budoucnost. Názvy zemí i měst mohou, ale také nemusí, mít něco společného s tím, jak je známe dnes. Kousek Evropy tady, kousek Ameriky tam… Výsledek však svou neurčitostí nebudí odpor, ale určitou, byť nijak nadšenou, zvědavost. Což sedí na celý příběh, jeho atmosféru, postavy… Mladík Cale, od mládí cvičený příslušníky fanatického řádu k tajemným účelům, prchá pod vlivem okolností ze Svatyně, jež mu byla dlouhá léta domovem a spolu s hrstkou přátel objevuje nejen rozlehlost světa, ale i myšlenek, citů a staré pravdy, že před některými věcmi není úniku. Naštěstí je výborným bojovníkem a v krizových situacích i naprosto chladnokrevným zabijákem, což jsou schopnosti vysoce ceněné…

Caleovy osudy jsou přitom žánrově stejně obtížně uchopitelné, jako geografie jeho světa. Ze začátku se kniha tváří jako cynický Potter s příchutí Shaolinu, poté se mění v tradiční fantasy osmdesátých let, udělá krok stranou do hájemství D. Gemmella, aby se přes odlehčenou verzi temné fantasy dostala někam do stínu Pullmanova Zlatého kompasu. To vše zcela přímočaře, bez odboček, jen s minimem vysvětlování a detailů. Stránky nutí otáčet jen a pouze spád děje. A pravdou je, že ono otáčení nedrhne.

Je ovšem otázka, zda je to díky autorovi. Ten sice občas nabídne nějaký ten vtip či posměšek, mile morbidní motiv, něco té krutosti, genocidu z druhé ruky a slušný počet soubojů i mrtvých, ale bez toho, že bychom z textu cítili nějakou osobitost. Pokud se nad románem zamyslíme, zjistíme, že vše jsou pouze kulisy, ve kterých vystupují obrysy postav. Pozadí - historické, psychologické i co se reálií týče - prostě neexistuje. Vše je toliko záminkou k hromadění zápletek a scén. Čímž se dostáváme k jádru pudla. To, zda je kniha špatná, či nikoliv, totiž závisí na tom, nakolik vás zde prezentované zápletky táhnou. Všechny už někde byly, ale zde jsou stručné a čisté hezky pohromadě. Absence přílišných detailů a autorského rukopisu se tak stává paradoxně kladem, protože neruší od krvežíznivě romantických fantazií jinochů, ani od temných představ o školství či církvi. Pro někoho tedy může být kniha jasnou ztrátou času, pro jiného zase příjemným vykročením do nového roku. Určitým testem, jak na knihu čtenář zareaguje může být například dílo D. Eddingse. Představte si poněkud temnější a náboženskou válkou podkreslené romantické motivy z Belgariad a přidejte schematické, posměšně laděné (ve vší snaze o cynismus a realismus však spíše zábavné a klišovité) charakterizace národů a „geniální“ vojenské plány z jeho pozdních knih. Pokud vás tato představa neurazí, nabídne vám Levá ruka boží slušnou porci zábavy. Jen je třeba mít na paměti, že kniha opravdu není žádný nový Potter (a už vůbec ne Miller jr.), ale ryze tradiční, dobrodružná fantasy. Nijak veselá, ale jistě zábavná.

_{Boris Hokr}