Utajovaný projev - 2.vydání

Ukážky z knihy

Lev mlčel. Osud Raisy, Jeleny nebo Zoji Panina nezajímal. Uvažoval v širších souvislostech – jako typický politik. Viděl před sebou národy, armády, hranice a území, nikdy pouhého jednotlivce. Měl osobní kouzlo, byl chytrý a vtipný, ale občas z něho čišel chlad. V téhle chvíli by Lvovi přece kterýkoli jiný člověk věnoval alespoň pár slov útěchy.
Ozvalo se klepání na dveře. Strážní sáhli po zbraních. Z chodby kdosi křikl: „Hledám příslušníka Lva Děmidova. Někdo mu v recepci nechal dopis.“
Panin kývl na strážné. S pistolemi připravenými ke střelbě opatrně otevřeli dveře. Jeden převzal dopis, druhý prohledal muže, který jej přinesl. Nic nebezpečného u něho nenašel. Konečně Lvovi podali obálku.
Odesilatel ji ozdobil pečlivě provedenou perokresbou ukřižovaného Krista. Lev odtrhl okraj obálky a vytáhl list papíru se stručným vzkazem:
Kostel svaté Sofie
O půlnoci
Sám